Narodil jsem se roku 1966 ve Zlíně. Mezi mé prioritní zájmy patří kresba, ilustrace a psychologie (studium v Brně). Rád o sobě říkám, že jsem živoucím důkazem toho, že k dělání toho co milujete, nepotřebujete žádné razítko. Jenom touha dělat co Vás baví a dělat to tak jak nejlépe umíte, je potřeba k dosáhnutí úspěchu a vnitřního štěstí.

Má cesta k umělecké činnosti nebyla přímočará. Usmívával jsem se poznámce mých rodičů, že tužku jsem uměl držet dříve než lžíci, přesto mně žádným zvláštním způsobem v mé zálibě nijak nepodporovali. Moji rodiče tak nějak předpokládali, že živit se rukama je pro mě to nejlepší. Kreslení však pro mě vždy bylo něčím posvátným…nebyl to jen rozmar.

Výtvarná výchova se stala mým nejoblíbenjěším předmětem. Můj učitel mě motivoval nejen pochvalou, především (hlavně) pak účastí v soutěžích nebo jak už to na malém městě chodí – například kresbou na chodníku. Když se blížil čas opuštění základní školy, tak s jeho pomocí jsem dělal potají přijímací zkoušky na uměleckou školu do Brna, aby rodiče nevěděli. Říkával, že mně je pomůže obměkčit, pokud budu přijat. Zkoušky jsem udělal, ovšem tehdejší politické klima nepřálo dětem “rolnické a dělnické třídy”, které bylo spíše vyhrazeno jen pro prominenty.

Vystudoval jsem střední odbornou nábytkářskou školu, přesto zájem o kreslení byl stále. I ve chvíli, jak to všichni známe, kdy prožíváme jeden ze zázraků života…a to svou první lásku…tak ta mladá slečna byla natolik úžasná, že se později stala mou ženou. Narodily se nám dvě krásné, zdravé holky…i ony jsou již dnes maminkami…

Jak už to tak bývá, po svatbě není mnoho času … práce, stavba domečku, a čas jež zbývá patří rodině. Najednou nezbýval čas pro kreslení. Snažil jsem se “umrtvit” svého koníčka ve prospěch rodiny, když jsem se činnosti nemohl věnovat zcela naplno a tak alespoň ve chvílích, jež všichni dobře známe, kdy nám není do zpěvu, ba právě naopak, když starosti či smutek nás na čas přemohou, byla to právě tužka, jež mi byla vždy věrným přítelem, pomohla překonat to “ouvej”, právě nakreslením obrázku, který jsem však vzápětí daroval.

Roky samostudia, které se nesly ve znamení vzdělávání, pokusů a omylů, jsem napravoval nákupem knih, povětšinou zahraničních autorů a studiem ilustrátorů, komiksových kreslířů a starých mistrů včetně jejich technik, abych si vyvrátil přesvědčení, že neumím kreslit.

Příležitostně publikuji v místních novinách, svými Fryštackými motivy jsem se podílel na oslavách 650. výročí první písemné zmínky rodného města a vydání pamětní publikace Fryšták 1356 - 2006. Moje kresby najdete na panelech naučných stezek, kalendářích a všech možných brožurách. Ilustroval jsem knihu pro město Fryšták: ”Zázračné světlo” kniha příběhů a pověstí z minulosti. Další knihy, většinou soukromé knihy jednotlivých autorů na zakázku.